Smrt blízkého člověka nám způsobí veliké trauma. Kolik lidí si jak dlouho nechce připustit, že člověk již není. Nebo si nedovolil ho se vším všudy oplakat. Slzy jsou velmi léčivé. Pro mě to bylo dost zásadní. Táta mi zemřel v 25 letech, máma byla velmi nemocná a já to nesla vše na svých bedrech, řešila jsem jiště jiné problémy a nemohla jsem si dovolit tátu oplakávat, abych ochránila mámu. Ta mi zemřela o 17 let později, když jsem čekala své třetí dítě. Bála jsem se o miminko v bříšku a opět jsem si nedovolila se s mámou rozloučit. I toto se dá „pořešit“ a já jsem za to byla velmi vděčná.